Menu
Město Skuteč

Antonín Devátý

* 13. června 1903, Skuteč
† 25.května 1982, Plzeň

Antonín Devátý se narodil 13. června 1903 ve Skutči. U skutečského učitele Josefa Chrousta se učil hrát na housle a zároveň získával základy hudebního vzdělání.

Hudbě se začal vážně věnovat až po skončení 1. světové války – v letech 1917 až 1921 studoval hru na housle v hudební škole Žerotín v Olomouci. Od roku 1922 pokračoval ve studiu na konzervatoři v Praze: skladbu studoval u Jaroslava Křičky, hru na varhany u Bedřicha Antonína Wiedermanna a dirigování u Pavla Dědečka. Po dokončení konzervatoře v roce 1926 vystřídal mnoho míst v Čechách i zahraničí: byl kapelníkem ve slavném pražském hotelu Šroubek, od 1929 do 1931 působil jako houslista v Berlíně, v Curychu, v Mnichově a v St.Gallen. Od roku 1936 byl dirigentem orchestru FOK (Film – Opera- Koncert). Roku 1938 nastoupil dráhu rozhlasového dirigenta – začínal v Ostravě, pokračoval v Brně (do 1951) a v Plzni, kde byl v letech 1951 až 1963 šéfem rozhlasového orchestru. V této době dirigoval i koncerty například v Chebu, Jáchymově, Mariánských Lázních, Domažlicích a v Klatovech. Roku 1965 vzniklo Plzeňské orchestrální sdružení, které dirigoval i umělecky vedl. V Plzni také vyučoval na konzervatoři, v letech 1965 až 1976 byl šéfem Symfonického orchestru konzervatoře. Na gramofonové desky nahrával skladby zejména českých emigrantů 2. poloviny 18.století.

Kromě dirigování se rovněž věnoval skladbě. V letech 1944 až 1949 studoval kompozici u Vítězslava Nováka. Dílo Antonína Devátého je rozsáhlé a rozmanité – obsahuje skladby komorní, orchestrální, koncertantní i vokální (písně, kantáty), operetu a úpravy lidových písní.

Jako dirigent byl známý svojí pílí a svědomitostí. Roku 1968 mu bylo uděleno vyznamenání Za vynikající práci a roku 1975 byl jmenován národním umělcem.

Antonín Devátý zemřel 25. května 1982 v Plzni.

Vzpomínky na své hudební počátky a studium u Vítězslava Nováka shrnul v roce 1971 v článku pro časopis Opus musicum "...několik vzpomínek na moje studijní léta"; text obsahuje i popis tehdejší kolektivní vyučovací metody hry na housle:
"Zotavoval jsem se po nějaké dětské nemoci, když otec, nadšený amatér a velký milovník hudby, přinesl balík, z něhož slavnostně vybalil krásné, čerstvým lakem ještě vonící housle. Bylo to pro mne hotové zjevení, malý zázrak, a nemohl jsem se dočkat chvíle, kdy je vezmu do ruky a začnu hrát. A to jsem ještě netušil, jaké další radovánky mi poskytne dřevěné pouzdro, na kterém se v zimě dalo nádherně jezdit s kopce do školy. Snad i tato okolnost přispěla k tomu, že se hudba stala mým osudem. Chodil jsem totiž už z těchto důvodů rád do houslí. Drezúra začla hned po prázdninách se vstupem do školy a spočívala v tom, že nás dvakrát v týdnu učitel Chroust postavil v tělocvičně do řady a na daný povel jsme začali hrát, tehdy podle školy Romana Nejedlého. Nu, a co kdo uhrál, měl uhráno. Mimo jadrných slovních připomínek padla sem i tam nějaká připomínka ruční – a tak snad také v tom, že se každý snažil, aby těch druhých výchovných prostředků bylo co nejméně, byla určitá záruka spolehlivých pedagogických výsledků."

Prameny:
MMS, pozůstalost Antonína Devátého.

Literatura:
Československý hudební slovník osob a institucí. Svazek 1, Praha 1963.

DEVÁTÝ A.: ...několik vzpomínek na moje studijní léta.
In: Opus musicum, roč. 3, č. 7, 1971, s. 209-212.

Elektronické zdroje:
www.ceskyhudebnislovnik.cz (15.12.2010), M. Kabelková

nahoru