Poslední závod

Krkonoše před první světovou válkou byl chudý kraj, kde se střetával český živel s německým. Bohumil Hanč byl nejslavnější český lyžař své doby, vyhrával závody doma i v zahraničí. Všestranný sportovec Emerich Rath se jako jediný Němec zúčastňoval českých závodů, ostatní Němci z Krkonoš je z nacionálních důvodů bojkotovali. Hanč a Rath se proto dobře znali a setkali se i na startu významného závodu v březnu roku 1913. Po prvním kole se počasí na hřebenech prudce zhoršilo, vypukla sněhová vánice a všichni postupně vzdali. Hanč zůstal na trati sám, závod o první místo se ovšem změnil v závod o holý život. Vrbata stojí na trati jako jediný divák, Rath se vydává Hančovi na pomoc a všichni tři začínají v nelidském mraze a neproniknutelné vichřici psát příběh o hrdinství, odvaze, vůli a přátelství. 

Film Poslední závod se natáčel v mrazu na autentických v místech, kde se před téměř 110ti lety příběh odehrával. Pro náročné zimní natáčení v okolí Labské boudy nebo na Medvědích a Brádlerových boudách museli herci podstoupit otužovací kurz. „Na to, jak jsme i 12 hodin stáli ve vichřici v -10˚C, budu vzpomínat celý život,“ vzpomíná režisér Tomáš Hodan. „Zažili jsme na horách sníh, vánice, vítr i mlhu, tedy podmínky, které jsme potřebovali. Museli jsme se jim přizpůsobit. Věříme ale, že točit v mlze a mrazu na místech, kde se to všechno stalo, se projeví i v syrovosti a dramatičnosti výsledného filmu,“ dodává režisér.

„Film Poslední závod je pro mě srdcová záležitost. Příběh Bohumila Hanče mě zajímal už od dětství, kdy jsem o něm slyšel poprvé. Nyní jsem tak mohl podrobně zažít okamžiky z jeho života. A to přímo na konkrétních místech, kde se jeho osud skutečně odehrál.  A těch několik týdnů natáčení v mrazu, mlze a závějích na krkonošských hřebenech byla už jen třešinka na dortu," říká představitel Bohumila Hanče Kryštof Hádek.